Producenti o filmu

 

Myslím si, že každý jen trochu soucítící člověk, když osobně pozná realitu v romské osadě , nemůže už zůstat k tomuto tématu chladný. Již nezopakuje oblíbenou frázi: „Romové ať jdou makat! Dokdy je budeme živit, dokdy budou vysávat náš sociální systém?" Najednou si uvědomíte, že všechno je mnohem, mnohem složitější a tento problém budeme řešit ještě velmi dlouho.
Na východním Slovensku je cca 150 plně segregovaných osad bez elektřiny, často i bez vody, bez suchých WC. V osadách žijí tisíce Romů. Do tohoto čísla nejsou zahrnuty městská „romské ghetta" . Dokument se dotýká témat, která jsou aktuální nejen v EU, ale kdekoliv na světě, v každé rozvinuté společnosti. Všude jsou lidé „na okraji" , všude jsou osamělí, opuštění. Aktivity Mariána Kuffy a jeho komunity jsou fascinující tím, že „vytvářejí láskyplnou náruč pro všechny skupiny najednou" . Kuffa pochopil, že všechny spojuje jedno: chybí jim láska. Učí je lásku přijímat a dávat. Přišel na to, že z bývalých vězňů , sirotků bez domova, z někdejších prostitutek se mohou stát pečovatelé a pečovatelky o postižené seniory, kteří jsou vlastním rodinám na obtíž. Odkrývá nedostatky zákonů, nefunkčnost zavedených systémů sociální pomoci, kořeny krize hodnot v dnešní společnosti. V tom je jeho příběh odvahy a vlastní oběti výzvou a inspirací.

 

V tomto dokumentu nejde jen o příběh charismatického faráře , ale také o ponor do osudů nejchudších romských rodin. Důkladná příprava a vývoj projektu nám umožnil vytipovat několik zajímavých hlavních protagonistů a spřátelit se s nimi. Autenticita a časosběrné snímání jsou hlavní principy režisérského přístupu. Podařilo se natočit velké množství zajímavého materiálu. Asi nejtěžší bylo přijít na to, jak to nejpodstatnější dostat do 90 minut, protože to byla stopáž, ke které nás s tolerancí 30s zavazovala spolupráce s Českou televizí . Museli jsme podstatně zredukovat i výběr hlavních hrdinů , a tak se mnozí do filmu vůbec nedostali nebo jen v několika záběrech. Přitom každá z postav, která se v podstatě „ jen mihne" na plátně má fascinující vlastní příběh. Mladý saxofonista, se kterým se divák setká na konci filmu, je prvním vysokoškolským studentem v osadě. Jak se mu podařilo dostat ze začarovaného kruhu beznaděje, je samo o sobě zajímavý námět na další film. Milan, mladý tanečník a choreograf, si domluvil práci v místní základní škole: založil s romskými dětmi v osadě taneční soubor. Překvapivý byl také příběh mladíka, který vyrůstal v dětském domově, a když ho v 18 letech „vypustili" do života, z města raději odešel do osady, kde cítí pocit sounáležitosti a bezpečí ...    

            

Budeme rádi, když film přinese poselství , které nás přinutí uvidět to, před čím zavíráme oči, soucítit s těmi, které jsme přestali vnímat jako lidské bytosti, zamýšlet se nad skutečným obsahem práva na život a hierarchií hodnot v dnešním světě.