Hlavní postavy

 

 

„Milujte lidi podle jejich potřeb, a ne podle jejich zásluh," je motto faráře Mariána Kuffy a Institutu Krista Velekněze , který založil v podtatranské obci Žakovce.

 

Na začátku měl přezdívku Náčelník gangsterů. Dnes už jsou Slováci na Mariána Kuffu hrdí a mnozí mu naopak říkají „Matka Tereza v kalhotách". Znají ho i daleko za hranicemi Slovenska. Volí totiž vždy originální cestu pomoci: jinou než většina sociálních terénních pracovníků. Je tu problém a je třeba ho řešit. Teď hned. Řídí se vlastním srdcem a klade naléhavou otázku: Může být lidskost nad zákonem? Svým životem „ boří zdi" v duších lidí, nejen zdi mezi „bílými" a Romy , ale i zdi mezi všemi vyděděnci na okraji společnosti . Nikoho nezavrhuje a všem dává šanci.

 

Marián Kuffa má zvláštní vlastní metody, které aplikuje v romských osadách. Vrací Romům víru ve vlastní síly, důstojnost , sebevědomí: protože když pomohou sami sobě , pomohou i svému okolí.

 

Je vynikající manažer i stavbař. Snaží se proměnit nejen tvář samotných osad , ale především kvalitu sociálních vztahů a myšlení uvnitř osady. Pomáhají mu bývalí kriminálníci a alkoholici z komunity, kterou před 25 lety založil na své faře v obci Žakovce. Charismatický kněz , jehož bezprostřednost a upřímnost si okamžitě získá srdce diváků.

 

Prozradil nám, že jedním z důvodů, proč se vydal na „romskou misi" bylo, když uviděl, jak se v osadě romské děti čvachtají v blátě , sněhu, často polonahé, vyhublé, napospas svému osudu. „Oni nemohou za to, že se narodily v osadě . Musíme jim pomoci. U dětí je největší šance změny ..." A tak k žakovským chlapcům přibral do svého srdce i Romy a jejich děti.

 

 

 

Beáta přežívala v osadě v nelidských podmínkách spolu se 6 dětmi. To nejmladší jednou v noci pokousal potkan. Její papundeklovou chatrč, do které při každém dešti zatékalo , si totiž oblíbily i desítky krys a potkanů ... U faráře Kuffy v Žakovcích hledala pomoc. Dozvěděla se totiž, že pomáhá Romům.
Každé tři měsíce v Žakovcích pořádají tzv. „Romský den". Romové z okolních osad se sem vydají pro oblečení, hračky, kuchyňské nádobí, staré pračky, televize, rádia či nábytek, které se žakovské komunitě podařilo získat od dárců.
„Když jsem ji viděl s těmi malými dětmi, řekl jsem našim dívkám , aby dítě ošetřily, daly jim jíst a vzaly je vykoupat ... a najednou se ozval strašný křik. To se Beátčin pětiletý chlapeček vyděsil , když se splachovalo WC ... Nikdy nic podobného neviděl. Bylo mu pět let, " vyprávěl nám Marián Kuffa o prvním setkání s Beátkou. Namotivovala ho, aby se osobně přijel podívat do osady a to, co uviděl, ho šokovalo. Rozhodl se, že Beatce postaví malý zděný domek, jeden pokojíček 4x4 metry, v němž by mohla přežít zimu a zařídit si trochu důstojné bydlení.
Jak se změní život Beátky v novém domku?  

 

 

 

Pochopili už dávno, že Romové si musejí pomáhat jeden druhému především sami.
Nezaleknou se žádné práce a rádi každému pomohou. Pomáhají stavět nejchudším skromné domky a učí je základním stavebním pracem. Stano se stal pravou rukou faráře , má v osadě přirozenou autoritu, umí si zjednat respekt. Ale když se jednou vložil do rvačky, aby pomohl napadeným, skončil ve vazbě. U soudu nikdo nesvědčil v jeho prospěch , a tak ho v prosinci 2012 čekal nástup do výkonu trestu. Už v lednu 2013 se však mohl vrátit domů na základě amnestie prezidenta SR I. Gašparoviče.
Stano se pořádně ani nevučil, ale umí opravit všechno: stařičkou pračku, zrezivělé kolo i varnou konvici. Ze třínefunkčních konvic vyrobí jednu funkční. Ovládá všechny druhy stavebních prací. Kdyby žil v kterékoliv české vesnici, byl by vyhledávaným místním mistrem. V osadě však žije na hranici největší chudoby. Diváků zaujme i svým zvláštním smyslem pro humor. Jeho prostřednictvím se seznamujeme i s dalšími Romy v osadě.

 

 

 

Zdeno nemá ve své chatrči ani pec. „Vydržím do minus třiceti dvou", směje se.
Pochází ze Sokolova a jeho manželka Růžena je z Ostravy. Do osady přišli na prázdniny za příbuznými, zamilovali se a zůstali ... Od té doby jsou spolu. Zdeno se marně snaží sehnat práci. Když už si našetří na cestu do Bratislavy a jde se hlásit na inzerát, jakmile potenciální zaměstnavatel uvidí Roma z osady,je bez šance. Spolu s ním prožíváme „první svaté Přijímání" romských dětí, kdy se malé holčičky mění na princezny v bílém a všichni jsou najednou jako vyměněni. Ve filmu Zdeno zaujme zejména dojemným příběhem lásky ke své nemocné ženě, kterou postihne mozková mrtvice.  

 

 

 

Laco s Editou již osm let se marně snaží dokončit si rozestavěný malý domek. Nepodařilo se jim zatím sehnat peníze na střechu ... Laco nakonec situaci nezvládl . Pokusil se spáchat sebevraždu . Celý mesic proležel v komatu. Díky pomoci faráře konečně domek dostavěl a zařídil. Žijí v něm s 9 dětmi a čekají desáté.
Edita nás překvapí svou pořádkumilovností, oddaností, s jakou se stará o své děti. Poprvé otěhotněla, když jí bylo 14 let. Laca nejdříve chtěli odsoudit za styk s nezletilou na 7 let vězení. Ale jeho milující Edita celou vinu vzala na sebe, a tak se dostala na dva roky do nápravného ústavu pro mladistvé. Tam se jí narodilo první dítě ...
Laco čeká na nástup do výkonu trestu. Chytili ho při krádeži dřeva v lese. Laco se faráři svěřil , že už si tedy lítek - polení za 7 EUR koupil. Maroš se zasmál : „Teď ? Když jdete do vězení? Proč jste si ten lístek nekoupil předtím?" 

 

 

 

Edo má 5 dětí a čeká šesté . Jeho manželka je po operaci kyčelního kloubu a nechodí. Když jsme se s jeho rodinou poprvé seznámili , bydleli v chatrči na spadnutí. Edo se musel starat o celou rodinu sám. O ženu a 5 dětí . Chodil s nimi do školy, připravoval jim jídlo, staral se o jejich oblečení. Před zimou mu vítr poškodil střechu. Vypadalo, že spadne na jeho děti.
Stano mu postavil malý domek z materiálu, který dovezl Edovi farář .
V době největší nouze Edo prodá všechno , co dostal od faráře. Štěrk, písek , ale i televizor. Ale neprodává, aby si za to koupil alkohol – čučo, jak tu říkají. Potřebuje peníze na jídlo pro děti.
Nejméně jednou týdně se Edo vydává na cestu do Žakoviec. Vždy vezme sebou 5letého Ivanka, aby společně poprosili na faře o nějaké potraviny, oblečení, peníze ... Žákovské kuchařky ho už velmi dobře znají. Nabalí mu do několika tašek máslo , chléb , co zrovna mají ...
Maroše vždy dojme pohled na Eda a jeho pohublého chlapce, kterého Edo navíc obleče do rozpadajících hadrů. Najde mu kus nábytku, oblečení ... Ale nedělá si žádné iluze. Ví, že Edo něco z toho určitě prodá. Na druhé straně ale také ví, že Edo nepije, stará se o děti, i když zvlášně a po svém.